Na Katolickou církev bylo nakydáno už od osvícenských dob mnoho kýblů špíny, ať už na adresu nemravných papežů a prelátů, pronásledování nekatolíků, inkvizice, křížových výprav, porušování a odmítání svobody svědomí, mlčení k hitlerovským zločinům atd. Že toto vše je z 90 procent vylhané, jsme psali už v řadě jiných článků. Nyní si chceme všimnout jiné otázky: Jaký mravní profil byl charakteristický pro ideologické odpůrce a pronásledovatele Katolické církve? Lze říci, že to byli lidé morální, které je možno nabídnout mládeži jako vzory? Odpověď je velmi jednoduchá: Ani omylem! Už ve starověku v době pronásledování křesťanů apologeta Tertullian napsal: „První, jenž křesťany pronásledoval, byl Nero. Že však takový muž začal voj pronásledovatelů, tím se honosíme. Kdo ho totiž zná, může nahlédnout, že od Nerona mohla být odsouzena jen věc dobrá. Takoví byli vždy naši pronásledovatelé: nespravedliví, nečistí, bezbožní, takoví, které jste později sami odsoudili, a od nich odsouzené jste rehabilitovali. Najděte mi ze všech vládců, kteří pronásledovali křesťany, člověka moudrého!“ (cit. Konrád Kubeš: Za pravdou Kristovou, Frýdlant nad Ostravicí 1938, str. 276).

Nemorální profil byl charakteristický nejen pro pohanské římské císaře, kteří předhazovali křesťany za pokrm šelmám nebo je stínali mečem a upalovali, ale též pro zakladatele herezí a vůbec všechny známé odpadlíky. Prvním velkým bludařem starověku byl ve 4. století Arius, popírající Božství Kristovo. Šlo o vysoce vzdělaného kněze, otázkou ale je, jestli i mravného. Církevní učitel sv. Basil mu nastavuje zrcadlo, které pro něj není příliš lichotivé. Lstivý intrikán, jenž spoléhal hlavně na pomoc a podporu císaře, jemuž podlézal a od něhož mámil pronásledování katolíků, především vzácného alexandrijského patriarchy sv. Athanasia. Ariáni, především Vandalové ve Španělsku a v severní Africe, krvavě pronásledovali katolíky, bylo prolito mnoho katolické krve. Totéž, co o Ariovi, lze říci o všech dalších zakladatelích starověkých herezí. Za všechny jmenujme Donata z Karthaga, původce stejnojmenné sekty. Byl pověstný svojí lakotou a mamonářstvím, jeho sekta se v severní Africe dopouštěla masových vražd katolíků, když se nechtěli vzdát pravé víry Kristovy, házeli je do jam a polévali vápnem nebo upalovali v peci. O bestialitě donatistů píší sv. Augustin a Optatus z Mileve.

Nejdražší pastýři lidu našeho Pána,

jsem 39 letý otec 3 dětí a z Boží milosti věřící a věrný Kristu a jeho Církvi, příslušný brněnské diecézi farnosti prosiměřické. Tento dopis vzešel z bolesti srdce a je hojně umyt slzami. Slzami pro bolest srdce, se kterou se na vás s důvěrou obracím v těžké době úpadku. Je mi velmi těžko, ale Bůh mne posiluje, abych nepadl. Pán mi dal projít mnohým protivenstvím i obdobím, kdy se zhroutil můj život. Někdo, kdo byl mým vlastním srdcem, se obrátil proti mně, bodl mečem zrady, vzal dětem právo na úplnou rodinu a odvedl si je. Zasadil mi tím vším téměř smrtelnou ránu. Pán se mne však ujal, sklonil se ke mně, uchopil mé ubohé zraněné srdce, šeptal slova lásky a znovu mne vystavěl. Dal mi nové srdce, citlivější na bolest hříchu. Postavil mne na ulici, dal mi do rukou fotografii dítěte zabitého umělým potratem a pravil: „Jsi mým vojákem, zastáncem mých zabíjených nenarozených.“ Uschopnil mne, abych s pevnou a vlídnou tváří stál a prosil, aby lidé nezabíjeli své počaté děti. O toto se snažíme spolu s několika přáteli asi 15 let. Pán nám dává snášet nadávky, plivance, naschvály i provokace a hroznou lhostejnost davů.

V průběhu doby máme srovnání, jak narůstá temnota v lidských srdcích oproti obdobím před 10 a více lety. Co bylo tehdy nemyslitelné, dnes je normální. Co dnes odpovědět 12–13 letým, kteří nyní plni zmatků obhajují potraty a navíc vyhlašují LGBTQ+ ideologii jako své nové náboženství? Bolest! Pláču tedy ve skrytosti, abych dal průchod bolesti, protože mi je líto ztracené mladé generace, pláču a své slzy nabízím našemu Pánu. Již roky Ho denně vyhledávám ve mši svaté, abych po útrapách vždy znovu načerpal sílu, radost, lásku a pokoj. On je tam, jen a speciálně pro mne a na mne čeká, aby se mi dal celý se svým nejdražším Tělem. Je to On, v tomto kolečku, které je k jídlu, je to proměněný živý Kristus. Jedna hostie znamená více než celý svět… A On čeká, čeká na všechny, vždyť nás tolik miluje… Kde jsou ty zástupy věřících, kteří by Ho hledali, adorovali a přijali? Sytili se Chlebem života a měli život? Ó Bože, my nevděční lidé, utíkáme za svými světskými starostmi a na Tebe nemáme čas. Jaká bolest! Pláči nad temnotou nejen ve světě, kde musíme žít a denně se zde pohybujeme, ale daleko více nad rostoucí temnotou v Církvi. Tam, v tomto srdci, odkud tepe do světa život, kde by měla být s láskou a něhou opatrována pravda krystalického a tak sladkého a spásonosného Božího slova – nauky našeho Pána – odkud se má jasnými a laskavými, ale pevnými slovy hlásat a šířit do světa, právě tam se postupem času vlivem kompromisů a mlčením k jistým vážným hříchům doby oslabila a zdá se ztratila působnost Ducha Svatého. Uvolněné místo zaplňuje dým z hlubin pekla. Lstivá nauka zahalená do duhového hávu vzájemnosti, bratrství a rovnosti a přijetí všech stejným způsobem, řeči o nutnosti pastorace lidí na okraji – jak lstivé!

Katolický biskup Stockholmu kardinál Anders Arborelius poskytl rozhovor francouzskému katolickému deníku La Croix, v němž řekl, že Katolická církev prožívá v této severské protestantské zemi své znovuzrození. Počet katolíků činí necelých 100 tisíc (cca 1 proc. obyvatelstva), jedná se především o přistěhovalce, nicméně každoročně přibývá cca 100 konvertitů především z řad mladých Švédů žádajících o křest v Katolické církvi. Sám kardinál je bývalým luteránem. Vzrůstá též počet kněžských a řeholních povolání, loňského roku vysvětil mons. Arborelius 4 novokněze. Přibývá i obrácení z řad luteránských pastorů. V Katolické církvi Švédska jich působí 9. Po své konverzi přijali kněžské svěcení i když byli ženatí a měli rodiny a na základě mimořádné dispenze z Vatikánu mohou působit v tomto stavu jako kněží Katolické církve. Kard. Arborelius vidí hlavní příčinu rostoucího pozitivního zájmu o katolicismus v tom, že Katolická církev si v relativistické společnosti Švédska, kde sice většina obyvatelstva se hlásí k tzv. evangelické luterské církvi, nicméně současně deklaruje svůj ateismus nebo agnosticismus spolu s podceňováním mravních hodnot, dokázala uchovat jako jediná stálou a neměnnou nauku – a to především v etických otázkách (dodejme, že kard. Arborelius veřejně brání katolickou nauku proti genderové ideologii). Právě tato její jistota je tím, co v této zemi nejistoty přitahuje hlavně mladé. V zemi byla zřízena r. 1953 jediná diecéze se sídlem v hlavním městě Stockholmu. Krom toho ve třetím největším švédském městě Malmoe je pravidelně sloužena též tradiční mše sv. kněžími Institutu Ježíše Krista Krále a Velekněze – a bývá vždy hojně navštívena.

Emeritní arcibiskup z La Plata Hector Aguer je přesvědčen, že tím, že se Církev svatá soustředí na lidská očekávání a s tím spojenou propagaci „lidských práv“ pro ni znamená překážku v poslání hlásat Krista Ježíše.

Ve svém článku z 18. února arcibiskup připomněl, že letos uplyne 1 700 let od nicejského koncilu, na němž byl církevně odsouzen arianismus, tj. heretický proud popírající Ježíšovo božství. Arcibiskup z La Plata, který již dříve zkritizoval amazonskou liturgii či Fiducia supplicans, spatřuje mezi arianismem a dnešním antropocentrismem v Církvi jistou paralelu: „Dnešní tendence v Církvi koncentrovat se na člověka a lidská práva mají semiariánský či novoariánský charakter.“

Podle něj je jedním z důvodů relativizace obrazu Ježíše Krista coby pravého Boha mezináboženský dialog. Stále častěji se Spasitelem předané pravdy dostávají na stejnou úroveň s přesvědčeními majícími původ u lidských tvůrců jiných vyznání, potažmo se stále častěji šíří tendence myslet si, že skrze nekřesťanské nauky lze najít cestu k Bohu.

„Tzv. mezináboženský dialog hlásá, že všechna vyznání jsou pravdivá,“ píše a dodává, že takto dochází k devalvaci Evangelia: „Tradice nás učí modlit se o obrácení celého světa k Ježíši Kristu.“

Na sociální síti lze shlédnout film ukazující zásah skotských policistů proti tiché modlitbě před potratovou klinikou. Lokální vláda v Edinburgu přitom v posledních dnech dementovala slova viceprezidenta USA J.D Vance, který vytýkal skotským úřadům stíhání „zločinu myšlení“.

Policie ve Skotsku zadržela a uvěznila nedávno ženu, která se modlila a tiše stála před potratovou klinikou. To je dalším příkladem toho, jak Velká Británie nadále diskriminuje obránce nenarozeného života. Skotská policie sama nafilmovala zásahy z tzv. „nárazníkové zóny“, v níž jsou zakázány modlitby, protipotratová shromáždění a rozhovory se ženami jdoucími na smrtelný „zákrok“.

„Dopustila jsem se snad zločinu?“ – ptá se policisty na videu Rose Dochertyová. „Ano, myslím, že provozujete mlčící modlitební bdění“ – odpovídá strážce zákona. Dochertyová pouze držela v ruce tabulku s nápisem „Nutit někoho je zločin. Jsem tady, abych si s tebou promluvila, jestli chceš.“ Nabízela tím pomoc ženám, které byly donuceny k potratu.

Žena se dále policisty zeptala, proč se domnívá, že právě provozuje mlčící modlitební bdění. „To je přece důvod, proč tady jsi. Proč jsi v okolí této budovy. Vím, že již dříve jste tady protestovali proti potratům,“ odvětil policista a přikázal ženě okamžité opuštění nárazníkové zóny, jinak bude zatčena, jak se stalo už jiným.

Na cenzorské praktiky britských policejních služeb pronásledujících obránce života upozornil J.D. Vance ve svém nedávném silném projevu k evropským vůdcům v německém Mnichově. Viceprezident USA obvinil úřady v Edinburgu ze stíhání „zločinů myšlení“, jimiž mají být tiché modlitby v okolí potratových klinik. Skotská vláda kategoricky odmítla tato obvinění a dementovala informace J. D. Vance. Jak se ale ukazuje, praxe věznění za modlitbu v mysli je na britských ostrovech stále přítomná.

Magazín Amerického lékařského sdružení (Journal of the American Medical Association) publikoval výsledky výzkumu týkajícího se vlivu protipotratové legislativy v konzervativních státech USA. Ta zachránila dle těchto dat nejméně 22 tisíc dětí od roku 2012.

Jak zdůrazňuje portál Life News, výzkumy mohou být zkresleny tím, že se zabývají pouze právními předpisy a neberou zřetel na možné jiné příčiny. Do výzkumu nebyly zařazeny státy Ohio a Jižní Karolína, kde rigorozní předpisy týkající se potratů platily pouze určitou omezenou dobu.

Výzkumy předkládají demografická data a potvrzují, že skupinami nejvíce ohroženými ze strany potratových mafií jsou černoši, osoby latinskoamerického původu a chudší vrstvy, které využívají federální vládní program lékařské péče (tzv. Medicaid).

„Ve výzkumech byl též ukázán vliv zákonů pro-life v jednotlivých státech. Některé státní předpisy, např. v Texasu, měly větší vliv než jiné. Každý zákaz potratů nebo zákon o tlukotu srdce (pozn. red.: nepřípustnost potratu od doby, kdy je zaznamenán u embrya tlukot srdce) byl porovnán s ukazatelem porodnosti v daném státu. Krátce řečeno, každý zákon prolife zachránil životy” – čteme v Life News.

Data Amerického lékařského sdružení se ale značně liší do jiných výzkumů, podle nichž jenom v samotném Texasu zákon o tlukotu srdce zachránil měsíčně až tisícovku dětí, po schválení zákona o úplném zákazu potratů bylo dle některých výzkumů zabráněno až 32 tisícům zabití nenarozených dětí.

Při kritice papeže Františka se setkáváme s protiargumentem: Ale on přece nedělá nic jiného než to, co jeho předchůdci, pouze v tom pokračuje! Je to pravda?

„Ve svých 50 letech téměř na vrcholu své zednářské kariéry zažil Maurice Caillet dramatický obrat. V Lurdech při mši svaté poznal Krista v Eucharistii. Pochopil také, že on jako zednář, okultista a bojovník za potraty ve jménu falešné svobody stál na straně civilizace smrti. Rozhodl se vyprávět svůj příběh na zasedání zednářské lóže…“ Tak jeho obrácení popisuje prof. Wojciech Roszkowski ve své knize „Síla konverze“.

Maurice Caillet se narodil 24. září r. 1933 v Talence ve francouzské Akvitánii v ateistické rodině, v níž panovalo silné nepřátelství vůči Katolické církvi a obecně k víře v Boha. Jeho rodiče věřili, že všechny problémy týkající se života a smrti vyřeší věda. Svého syna nenechali ani pokřtít. Od svého dětství věřil Maurice, že člověk je výlučně materiální bytost, výsledek evoluce v darwinistickém smyslu. Po maturitě začal studovat medicínu v Rennes se zaměřením na gynekologickou chirurgii. Byl vášnivým aktivistou tzv. „plánování rodiny“ a pionýrem antikoncepce a potratů v době, kdy to ještě bylo nezákonné.

R. 1956 se oženil a souhlasil navzdory tlaku rodičů s církevním sňatkem. Manželství ale skončilo r. 1968 rozvodem, Caillet poté žil s jinou rozvedenou ženou Claude v nesezdaném partnerství.

Okultismus, spiritismus a reinkarnace

V květnu r. 1968 vstoupil Caillet na doporučení svého přítele do zednářské lóže. Přijímal ho sám velmistr francouzského Grand Orientu Paul Anxionnaz. Lóže v Rennes byla elitní. Při iniciačním rituálu musel pod přísahou slíbit, že pod trestem smrti nevyzradí nikomu žádné její tajemství. Grand Orient patří k nejvíce nepřátelským organizacím vůči Katolické církvi.

7. února liturgický kalendář připomněl papeže bl. Pia IX. Málokterý pontifik se zasloužil o obranu víry před bludnými tendencemi svého století tolik jako on. Svůj boj o zachování pravověrnosti zahájil hned na počátku svého úřadu r. 1846 proslulou encyklikou „Qui Pluribus”. Jde o dokument až bolestně aktuální i dnes. Přitom je zarmucující, že v současnosti právě tyto tendence odsouzené blahoslaveným papežem jsou něčím samozřejmým a dominantním v současné církvi. Texty „o současných bludech a jak jim čelit“ jsou potřebnou dávkou protijedu.

Věda z víry

Současný stav přímo nutí sáhnout znovu ke stránkám „Qui Pluribus”. Ze všech stran slyšíme dnes o nutnosti přizpůsobit křesťanskou víru a morálku „stavu vědeckého poznání“ a nejpopulárnějším filozofickým trendům. V požadavcích „pokrokářů“ zlaicizovaná „věda“ se stává stěžejním bodem a základem. Katolická doktrína byla degradována a potřebuje prý „zdokonalení“ pomocí výdobytků lidského rozumu.

Encyklika Pia IX z r. 1846 však ukazuje, že tato vize je závažným omylem a vzpourou proti náboženství. Principy katolické víry nelze totiž chápat jako nějaké „náboženské koncepce“ – názory podléhající změnám. Jsou totiž jistým a neklamným nástrojem poznání nadpřirozených skutečností. Lidský rozum sám o sobě není schopen je poznat a proniknout, Potřebuje proto Zjevení, kdy sám Bůh k němu promluví o své pravdě. Tímto Božím hlasem je právě katolický poklad víry.